Chtít víc (Leadership n.2)
- Lucie Ester
- 4. 12. 2018
- Minut čtení: 2
For English click here.
Zdravím Tě, človíčku.
Dneska chci psát o tématu, které mi vrtá v hlavě už nějakou dobu, ale včerejší konverzace s kamarádem mě podnítila k tomu, abych to ze sebe vypsala ven.
Týká se to toho, co v životě chceme. A jak to chceme.
Měla jsem skvělou výchovu. Když jsem byla mladší, rodiče mě vždycky podporovali v tom, co jsem chtěla dělat a čeho jsem chtěla dosáhnout. Na spoustu věcí mi kývli a obdivně pozorovali do čeho všeho se vrhám. Jo, to jsem (byla) já. Trochu šílená.
Nadchla jsem se pro věci, které mi přišly super a až zpětně jsem se někdy pozastavila nad tím, že jsem do toho šla. Čím jsem ale starší, tak mám pocit, že tuhle schopnost ztrácím. Začínám být více opatrná. Více nad věcmi přemýšlím a už nejsem tak plná elánu do nových věcí.
Chci výzvy, ale bezpečné. Chci nové věci, ale nechci aby mě něco překvapilo. A to je přece blbost.
Jeden můj kamarád na toto téma řekl něco takového: Život a to správné dobrodružství začíná ZA HRANICÍ naší komfortní zóny.
Že už jsi to slovo, človíčku, slyšel? No vždyť taky jo. O komfortní zóně teď mluví skoro všichni. Mluví se o ní ve škole, v práci, v televizi i v knížkách. Ale jak s ní můžeme pracovat? Jak se naučit jít ZA ty hranice?
Mám chvíle, kdy skáču mimo svou komfortní zónu od jedné věci k druhé. A pak mám dny i týdny, kdy ten svůj pelech neopouštím vůbec. Je mi v něm dobře a chlácholím se tím, že vlastně nic dalšího nepotřebuji, protože TEĎ je mi hezky. Teplo a bezpečno.
A neděje se nic. Zásek. Stagnace.
Pak někoho pustím klíčovou dírkou do svého pokojíku a ten mi jedním slovem nebo činem ukáže, kde jsem celou tu doba byla. ZASEKNUTÁ VE SVÉM VLASTNÍM KOMFORTU.
A to nechci. Nikdo z nás to asi vlastně vnitřně nechce. Vždycky máme touhu jít dál, růst, naučit se něco nového. Jen hledáme výmluvy, proč to nedělat. Proč ne teď. ALE! Chci Tě a vlastně i sebe, povzbudit, abychom chtěli víc. Od života, od lidí i od Boha.
Chci se naučit žít život plný výzev.
Chci se naučit růst.
Chci jít za hranice své komfortní zóny.
Chci ji rozšiřovat.
Chci se učit novým věcem.
Chci dobrodružství.
Chci pády.
A chci zase vstát.
Chci víc barev ( nejen černo-bílej svět).
Chci od života víc.
A proč to všechno chci?
Protože jedině tak poznám hranice svého potenciálu. Jedině tak pochopím, čeho všeho jsem schopná. Jedině tak poznám, kam až můžu jít.
Je fajn žít dobrý život. A spoustě lidí to stačí. Ale věřím, že máme na víc. Že můžeme chtít víc. A věřím, že Bůh nám chce dávat to nejlepší. Ale my se jen musíme naučit Mu v tom věřit. A chodit s Ním za hranice toho, co známe. Co umíme. Jedině tak nám může dávat lepší věci.
Proto Tě, človíčku, chci poprosit o jednu věc. Dávej mi výzvy. Zkus mě vytáhnout za hranici mé komfortní zóny. Teď jsem Tě pustila klíčovou dírkou k sobě do pokojíku a chci, abys mě z toho pokoje vytáhl ven.
Comments