Dětská víra

Kdybys včera, človíčku, koukal klíčovou dírkou do mého pokoje, zjistil bys, že jsem půlku večera trávila vystřihováním, lepením a kreslením. Připravovala jsem si materiál pro děti. A vždycky, když se chystám na hodinu s dětmi, uvědomuji si, že jim musím předat Ježíše a víru v co nejjednodušší podobě. A v té nejpravdivější a nejčistší. A dneska jsem si znova uvědomila, jak je dětská víra krásná. Jednoduchá.

Děti neřeší důkazy Boží existence, neřeší historický kontext Ježíšovi doby, neřeší, jestli byl Ježíš blonďatý nebo brunet. Koukají na Ježíše jako na někoho, komu věří. Jako na jejich kamaráda. A jsou plní lásky a vděčnosti. A znovu jsem si dnes uvědomila, že mi tato dětská víra občas schází. A že ji do svého života chci víc.

"Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim-vždyť právě takovým patří Boží království! Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde." (Lukáš 18:16-17)

Sám Ježíš nás vyzývá k tomu, abychom byli jako děti. A já po tom toužím. Chci mít jednoduchou, ale mocnou víru. Děti mnohem více věří na zázraky, než my. Nejsou ovlivněni vědou, ani společností. A občas jsem sama překvapená, jak velkou mají děti víru.

Chci se na Ježíše dívat očima dítěte. Žasnout, smát se, plakat, utíkat, skákat radostí, objímat a věřit. Když jsem byla malá a naši se rozvedli, vyrůstala jsem převážně s dospělými a rychle jsem dospěla. Říkali mi, že musím být velká holka a pochopit to (Jak? To doteď nevím, ale o tom jindy, človíčku). A jak jsem tak rychleji dospěla, občas zapomínám, že jsem sama byla malou holčičkou, která skákala v kalužích, učila plyšáky v pokojíku, tancovala v obchodech a bylo jí jedno, že se lidi kolem dívají. Byla jsem dítětem.

A vím, že někde uvnitř pořád tu malou holčičku nosím a občas (se správnými lidmi) ji pouštím více na povrch a život mi přijde barevnější, veselejší a melodičtější. A chci více těchto chvil a momentů. Někdy, když chci být zase malá holka, tak se vracím do svých vzpomínek a dělám, co mě tehdy bavilo. Zavřu oči a snažím se zapomenout na to, že kolem jsou lidi. Snažím se neřešit, co si budou myslet. Proč? Protože tady záleží na něčem mnohem větším, než na jejich názoru.

Záleží na mém srdci♥ Bohu záleží na tom, jaké mám srdce. A já bych chtěla srdce plné radosti, víry, pokory a odvahy.

Tatínku, tak Tě prosím o to, abys mi pomáhal nacházet mou dětskou víru.

Ať jsi kdekoliv na své cestě k Bohu, pamatuj, že jsi jeho milované dítě. A dítě věří svým rodičům, tak i Ty mu věř. Víra stojí nad pochybnostmi a pomáhá nám tyto pochybnosti překonávat.

Buďme jako děti. Jednodušší. Čistí. Pravdiví. Obklopujme se jimi a učme se o nich♥.

Tohle je foceno před rokem. Vidíš tu malou ručku? Ta je mého malého brášky. On je největší učitel. I když to sám neví. S ním se učím být znovu dítětem.