Čemu věříš?

Víra.

To je slovo, které má u lidí často nehezké asociace spojené s církevní historií jako jsou křížové války, pronásledování, vykrádání chrámů atp. Ale o tom víra vůbec není.

V dnešní době už skoro každý něčemu věří, nemyslíš, člověče? Ať už v sám sebe, v dobro, v lidi, v lásku, ve vesmír, v osud nebo v Boha. A právě víře v Boha bych se na tomto blogu chtěla trochu věnovat.

Chci Ti ukázat, že víra v Boha nemusí být jen slepé dodržování přikázání, zima v kostele, odříkávání otčenáš, nudná kázání a celibát. Chci Ti ukázat, že víra v Boha je živá, plná radosti a lásky, pochopení, odpuštění, porozumění a naplnění. Je opravdová, plná emocí a naděje. Je proměnlivá a přitom stálá. Je to vztah. Mezi člověkem a Bohem. Ano, čteš dobře.

Moje víra není náboženská. Nemám náboženství ani ráda. Věřím v lásku, v radost,

v odpuštění, v život, v naději i v rozum. A tohle všechno je pro mě obsaženo v tom, že věřím ve vztah. V ten (pro mě) nejdůležitější. Učím se milovat Boha, mít s ním osobní vztah a znát Ho. Učím se hledat Boha v každém dni, v každé situaci, i když to není snadné a často je to pro mě nepochopitelné (hlavně v těch těžkých chvílích).

Ale tak jako věřím rodičům, že pro mě chtějí to nejlepší (i když zpočátku tomu, co dělají, třeba nerozumím), tak jako věřím svým kamarádům, že jim na mně záleží (i když nejsem bezchybná kamarádka), tak věřím (o to víc), že existuje Bůh, který mě miluje přesně takovou jaká jsem. V každé mé radosti a v každém mém smutku. Věřím, že pro mě chce to nejlepší a mrzí ho, když uvěřím sama sobě, že na nic lepšího nemám nárok.

Prostě Mu věřím. Ale to neznamená, že nemám pochybnosti. Máme je. A kolik. Ale rozhodla jsem se, že jim nedám moc prostoru, aby mě zneklidnily a znejistily. Víra je rozhodnutí. A sama na sobě pozoruji, že postupem času a se získáváním zkušenosti se moje pole víry stále rozšiřuje. Čím více věřím, tím více získávám.

A čemu věříš Ty? Ráda se nechám inspirovat a fakt mě to zajímá! Dej mi vědět!♥

Když se koukám na oblohu, často si uvědomím, že moje problémy se zdají tak velké jenom proto, že na ně zaměřuji pozornost. Když ji přesunu na Boha,nic není tak velké, aby se to nedalo vyřešit a ustát.